Někdo mě má asi hodně rád!

Taky se vám občas stane, že si najednou uvědomíte, jak vás má Někdo hrozně moc rád? Mně se to stalo tento týden.

To bylo tak: Jel jsem jako obvykle ve středu ze školy domů, vlakem. Když jezdívám osobákem, doveze mě vždy až na kýženou stanici Kladno-město bez přestupu na hlavním kladenském nádraží (to dá taky rozum!) A tak jsme dojeli na Kladno hl.n. a čekám, že se každou chvíli rozjedem dál. Už jsem se tak těšil domů! Měl jsem hlad a byl jsem už tou jízdou a školou unavený. "Že tu dneska ale tvrdnem dlouho", pomyslel jsem si, když jsem si (stojíce pořád na hl.n.) vzpomněl na to, co mě čeká doma. Jenže pak to přišlo. Od sedadla o blok přede mnou se zvednul nějaký mladý pán a šel ke mě. Řekl mi něco jako: "Tenhle vlak jede zpátky do Prahy". Vykulil jsem oči, vypadlo ze mě "Fakt???", rychle jsem posbíral své 3 švestky (batoh, mikinu a bundu) a vyletěl z vagonu. Utíkal jsem přestoupit a jen co jsem vlezl dovnitř, vlak se rozjel. V hlavě mi začalo lítat (a doteď lítá) milion otazníků, jak jen to ten chlápek mohl vědět, že nejedu do Prahy, představy, jak jsem mohl dopadnout, kdybych nevystoupil (přijel bych domů o celou hodinu později) a taky výčitky, že jsem mu ani samým šokem nepoděkoval. Ale hlavně jsem děkoval Bohu, že mi zas ukázal, jak Mu nejsem lhostejný, jak Mu na mě záleží, jak mě má nesmírně rád.

Všímejme si těchto "maličkostí" a děkujme, že nám Bůh svou lásku projevuje! A taky i my projevujme Bohu lásku, protože - jak jistě víte - o každý vztah je potřeba pečovat, je potřeba najít si na toho druhého čas a také mu (nebo Mu) dávat najevo, jak moc ho máme rádi.