Zázraky se dějí aneb Bůh se zajímá i o výsledky našich zkoušek

Rozhodl jsem se po nějaké době napsat zas něco na blog. Můj dnešní příspěvek tak trochu navazuje na jeden z minulých (https://norek.signaly.cz/1106/zazraky-se-deji-aneb-duverujte), takže mu tímto dělám reklamu :-) Týká se to „zázraků“ (možná bez uvozovek) při zkouškách ve škole. Po ohlasech na můj již zmíněný minulý článek jsem si znova uvědomil, jak důležité a obohacující může pro druhé být (v oblasti víry) právě to sdílení zážitků s Bohem. Chci vás všechny k tomu povzbudit. Sdílejte se! Můžete pomoci mnoha lidem, nebo je aspoň povzbudit…

To, o čem budu dnes psát, se stalo minulý semestr, konkrétně na jednom předtermínu. Tehdy jsem ale neměl čas se o to podělit, tak jsem si to nechal na dnešek. Byl to pro mě velký zážitek a říkal jsem si, že to třeba někoho povzbudí. Pamatuji si to velmi dobře…

Tak tedy. Bylo to v situaci, kdy jsem chtěl dostat ze zkoušky 1. To, že mi naděje na stipendium vyhasnou hned po přístí zkoušce, jsem nevěděl, a tak jsem se o tu 1 chtěl poprat. (Dnes už se na známky dívám jinak :-)

Zkouška byla písemná, látka byla velmi obsáhlá, samé zkratky a cizí pojmy, prostě se na to člověk musel nabušit, o nic jiného nešlo. Věnoval jsem tomu týden a pořád mi to nějak nešlo do hlavy. V písemce bylo 12 otázek, z toho každá za 2 body, tj. dohromady 24 bodů. Každá otázka se tedy dala napsat buď úplně (2 body), částečně (1 bod) a nebo špatně (0 bodů). 1 byla za 22-24 bodů, dál už si to nepamatuju :-)

Hned po tom, co rozdal písemky, jsem si všechny otázky pročet a na tu, co mi připadala nejjednodušší, jsem se hned vrhnul. Pak jsem postupně vyplnil všechny (u jedné až dvou otázek jsem si nebyl úplně jistý co psát, ty bych hodnotil tak za 1 bod) a ještě mi na konci zbýval čas na kontrolu. Tak jsem si to celé znova pročítal a zastavil jsem se u té otázky, co jsem vyplňoval jako první. Byla tam nějaká zkratka, na kterou jsem si nemohl vzpomenout. Najednou vyvstaly dvě alternativy, co by to tak mohlo být a v mé hlavě nastal divoký boj :-) Nakonec jsem to, co jsem tam měl původně napsáno (var. 1), šktnul dvěma šikmými čarami a napsal tu druhou variantu (var. 2).

Jakmile jsem vyšel z učebny, podíval jsem se do skript a zjistil jsem, že jsem tu dobrou variantu škrtnul a napsal místo toho špatnou. Byl jsem na sebe naštvaný. Počítal jsem body: -2 za celou špatnou odpověď (to bylo jisté) a ještě minimálně -1 za neúplnou odpověď v jiné otázce (to bylo taky jisté, tam jsem vážně nevěděl, co psát). Takže mi vyšlo, že za 2 budu rád.

Teď vsuvka. Víkend před tou zkouškou jsem byl na animátorském kurzu a přednášel tam nějaký kněz, dominikán. Povídal nám (mimo jiné) o andělu strážném, že ho nemáme podceňovat a že ho máme brát vážně. Říkal, že anděl strážný může fungovat jako „poslíček“. Ukázal to na jednom příkladě ze svého života (snad si to pamatuju dobře): Jednou zpovídal (a asi zrovna čekal na kajícníka) a nějaké dvě babičky se před zpovědnicí nahlas bavily a rušily ho při rozjímání. Pak ho napadlo, jestli by nemohl poslat svého anděla strážného k jejich andělům, ať toho hlasitého klábosení nechají. Jakmile to udělal, prý ty dvě babičky přestaly. No, upřímně, myslel jsem si o tom v tu chvíli svoje :-)

Nevím, jak jsem na to přišel (asi zlost a zoufalost), ale řekl jsem si, co kdyby můj anděl mohl dojít k těm písemkám a ty dvě šikmé čáry přes dobrou odpověď přemístil o pár cm dolů (přes tu špatnou) :-) Připadal jsem si jako blázen, když jsem o to pak cestou na vlak prosil… Ale za pokus to stojí, řekl jsem si. A andělu jsem slíbil, že jestli to fakt dokáže, tak ho začnu brát víc vážně.

Asi tušíte, jak to dopadlo :-) Když pak profesor vyvěsil výsledky na internet, omráčila mě ta 23 u mého jména (teda pořadového čísla). Nevěřil jsem vlastním očím (možná ten pocit znáte).

Možná vám to nepřijde tak senzační, možná si říkáte, že za to nemohl můj anděl strážný, že to mohlo být já nevím čím. Netrvrdím, že ne. Nechci být jako ten dominikán, který o tom mluvil na můj vkus moc přesvědčeně a přesvědčivě. Ať si to každý vyloží sám. Já vím jen jedno. Pro mě osobně to znamenalo v tu chvíli hodně a udělalo to na mě velký dojem. Jako bych slyšel slova: „Jestliže nevěříte mně, věřte (aspoň) pro ty skutky, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ (srv. Jan 10,38) Prostě mě to nakoplo ve víře (což já často potřebuju) a posílilo důvěru v Boží prozřetelnost, tehdy konkrétně ve zkouškovém období.

Chci vás povzbudit, ať nikdy neztrácíte naději a víru v zázraky, ani ve zkouškovém. Protože zázraky se dějí… malé i velké. Vám, kdo máte zkoušky před sebou, přeju jejich úspěšné zvládnutí, hodně darů Ducha Sv. a když už něco nepůjde úplně jako po másle, tak hodně zázraků :-)