Jak jsem chtěl stihnout vlak

Včera byl krásný den. Hrozně jsem se těšil na večer. Byl jsem totiž pozván do Prahy na muzikál Jesus Christ Superstar. Co vám mám vykládat, bylo to skvělý! Povídat všechny zážitky by bylo asi na dýl a tak to nechám na jindy. Chci teď říct něco jiného. Bylo asi 21:20, když jsem vycházel od karlínského divadla směrem k Masaryčce na metro. K nám do Kladna v tuto dobu jezdí vlaky jednou za hodinu z Dejvic. Tak jsem si říkal, že by bylo skvělý, stihnout vlak, abych nemusel čekat další hodinu. Jenže jsem nevěděl, v kolik přesně jede. A tak jsem to nehrotil - šel jsem sice svižně, ale neběžel jsem. Když jsem jel po schodech do metra, tak jsem se mrknul na internet na přesný čas odjezdu. Mělo to jet v 21:50. Došel jsem k metru a vidím, že ještě musím nějaký 2 min čekat. Měl jsem tam navíc ještě jeden přestup. A když metro takhle večer jezdí jednou za 7 min... Smířil jsem se prostě s tím, že to nejde stihnout. Jen jsem si představil, jaký to asi bude, tam tu hoďku čekat, a tak jsem jen vyslal k nebi střelnou modlitbu, jestli by to nešlo nějak zařídit.

Na přestupu jsem zas několik minut čekal. Ale když jsem pak uslyšel "příští zastávka Hradčanská" a kouknul na hodinky, tak jsem měl asi 8 min do odjezdu vlaku. Tak mě napadlo, že má modlitba byla asi vyslyšena. V tu chvíli jsem si jasně uvědomil tohle: Bůh často vyslyší naše modlitby, ale možná ne tak, jak si to představujem - že udělá vše za nás. Často nám jen "přihraje" vhodné příležitosti, situace, pošle nám do cesty vhodné lidi a zbytek už nechá na nás. Chce také naší spolupráci.

Vyslal jsem jen rychlé "díky!" a okamžitě jsem se rozběhl po schodech nahoru. Celou dobu jsem běžel (teď tam něco staví, takže cesta byla mnohem delší než obykle). Myslel jsem, že vypustím duši, ale když jsem vstoupil do vagonu, říkal jsem si, že to stálo za to. Aspoň jsem mohl dneska spát místo 4-5 hodin dokonce 5-6 hodin :-)

Tak bych chtěl závěrem jen nám všem popřát, ať jsme otevřeni "Božímu řešení" našich starostí, ať se nemodlíme "zařiď všechno, tak jak to chci", ale "dej mi příležitost, ukaž mi, kudy mám jít, a zbytek nech na mě". A mějme oči otevřené pro to, co nám chce Pán tím svým způsobem ukázat. A hlavně se nevzdávejme, když to nejde podle našeho plánu. Často nám totiž Pán ukazuje jinou cestu, která vede k cíli a kterou my jen kvůli své vzdálenosti od Boha přehlídneme.